Oficiální stránky města
Hulín
Doba bronzová
Další zvýšení civilizační úrovně zaznamenal vynález kovolitectví a hornictví. Rozvinul se obchod s bronzen a jantarem, první směnnou jednotkou se stala v době únětické kultury (1700 až 1500 př. n. l.) bronzová hřivna (masivní bronzový neuzavřený kruh se zahnutými konci). Únětická sídliště jsou oproti předchozím opět četná a jejich obyvatelé pohřbívali své nebožtíky ve skrčené poloze a s četnými keramickými a bronzovými dary. Této kultuře lze připsat již na začátku uvedené prehistorické nálezy z katastru Hulína. V případě nálezu z r. 1850 se jedná právě u únětickou hřivnu. Zbytky sídliště z této doby byly podrobeny záchrannému výzkumu při zakládání nových (záhlinických) rybníků. Ojedinělý nález typického únětického koflíku pochází z nedaleké trati Drážky.
Střední a mladší doba bronzová
Výzkum otázek moravského vývoje ve střední a mladší době bronzové je nemyslitelný bez bedlivého sledování výsledků vykopávek na Kroměřížsku. Některé takové výzkumy je možno označit dokonce za klíčové, např. Bezměrov, Hulín a Hradisko u Kroměříže, které je pojmem zvláště pro ty, kteří se zabývají vznikem mladobronzové lužické kultury. Výzkum tohoto mohutného hradiska o rozloze 14 ha zjistil věteřovské stáří opevnění tohoto pravděpodobně hospodářského a obchodního centra kraje, který byl v té době oživen hustou sítí zemědělských osad. Z okolí Hulína jich známe několik. Dr. V. Spurný vyšetřil původ věteřovských nádob ze Skopalíkovy sbírky. Sídliště pak lokalizoval do trati Padělky, na v pravěku často vyhledávanou 5 metrů vysokou štěrkopískovou terasu nad unundancí Rusavy, a také na přilehlé Drážky na břehu Mojeny. Věteřovské sídelní jámy na Drážkách byly rovněž porušeny stavbou hráze nového rybníka, a proto tam byl podniknut v roce 1960 záchranný archeologický výzkum. Další sídlištní nálezy jsou známé z Nivek a bývalé cihelny. Hulínská cihelna však vydala i lidskou lebku ze střední doby bronzové, jejíž báze je v okolí týlního otvoru vylámána. Tyto zásahy jsou vysvětlovány snahou vyjmout mozek. Doklady tohoto zvláštního jevu, týkajícího se poměru věteřovského lidu k mrtvým, nejsou na Kroměřížsku ojedinělé.
Lid mohylové kultury hrál v našem kraji spíše epizodní roli, nicméně v cihelně byly zachráněny dvě nádoby této kultury a uvádí se i nálezy hrobu a z katastru Hulína i nálezy jednotlivých bronzových předmětů. Mohylové kultuře bývá přičítán i velký bronzový poklad o 192 kusech a váze 13 kg, který vykopal v roce 1919 na poli v trati Háj J. Konečný. Poklad obsahoval mimo jiné 72 náramků, 16 prstenů, srpy, sekery, kopí, dláta, jehlice atd. To vše v celých kusech i ve zlomcích. Asi od 13. stol. př. n. l. ovládla rozsáhlá území střední Evropy lužická kultura – lid popelnicových polí. Její nositelé jsou považováni na východě střední Evropy za Praslovany. Zalidnění naší oblasti Moravy dosáhlo v té době hustoty před tím nevídané. Lužická kultura se vyzačovala rozsáhlými popelnicovými pohřebišti, jejichž pozůstatky se nalézají často velmi mělce pod povrchem. Podle nálezů z různých stupňů lužické kultury, které z Hulína známe, se zdají být osídleny nebo k pohřbívání využívány všechny jeho katastry.Sídliště nejstarší fáze této kultury byla zkoumána v cihelně, další jsou známé z Drážek, Nivek, Padělků aj., slezská fáze je zastoupena svými sídlišti v Sedliskách, Housenově, Mezipříkopí, ve Vysokém trní a jinde. V nejmladší platěnické době byly osídleny opět Drážky. Mezi bývalým státním statkem (dnes družstvo vlastníků Niva) a železniční tratí na Kroměříž bylo prozkoumáno okresním muzeem místo, kde se po orbě objevily na povrchu střepy silnostěnné zásobnice. Výzkumem byla odkryta třetina silnostěnné lužické zásobnice, ležící na boku v zahloubené jámě. Uvnitř pak bylo zjištěno menší množství spálených kostí, vně byl pak nalezen drobný zlomek bronzu. Po rekonstrukci byla určena výška této impozantní nádboby s žárovým pohřbem na 80 cm. Okolo pak bylo možno ještě prozkoumat orbou úplně rozrušené zbytky dalších pohřbů. Toto pohřebiště náleží do strašího a středního lužického stupně.